Aby software běžící v OS mohl nějakým způsobem interagovat se zařízením – například interagovat s pamětí, s disky, reagovat na stisk klávesnice, musí využít funkce nebo události operačního systému.

Obecně se těmto funkcím říká syscalls, já těmto funkcím říkám nízkoúrovňové funkce a události OS.

Proč „nízko-úrovňové“? Mno…protože těch úrovní může být víc. K tomu se dostaneme později.

V různých OS jsou nízkoúrovňové funkce implementovány odlišně. Ve Windows je jeden kompaktní balík funkcí kterému se říká Win32 API. V Linuxu to není jeden kompaktní balík ale hromada funkcí různě rozházených v Linuxové dokumentaci, souhrnně se těmto funkcím říká syscalls (System call). Taky to zesložiťuje fakt, že neexistuje jeden Linux ale spousta různých Linuxů.

Nízko-úrovňové události jsou operačním systémem zpracovaná přerušení procesoru. Software v OS má možnost se na tyto události „navěsit“ a díky tomu zprostředkovaně reagovat na události jako je například pohyb myši nebo stisk klávesnice.

Prostředí OS z pohledu software

OS před softwarem schovává konkrétní složitosti daného zařízení a místo toho vytváří úplně nové koncepty. Podívejte se na tabulku níže. V této kapitole jsem pojmenoval nízko-úrovňové funkce a události OS, v následujících kapitolách vysvětlím další pojmy.

Zařízení	Co vidí os	co vidí software běžící v os
Fyzická RAM paměť	Fyzická RAM paměť Kernel space User space	Virtuální paměť
HDD/SSD disky	HDD/SSD disky NTFS, FAT32, ext3, ext4…	Souborový systém
USB zařízení	USB zařízení Ovladače	Nízko-úrovňové funkce a události OS
Fyzická jádra procesoru	Fyzická jádra procesoru Scheduler, procesy, vlákna Context switch	Vlákna

Shrnutí

• Software interaguje s počítačem skrz nízkoúrovňové funkce OS
• Počítač interaguje se software skrz nízkoúrovňové události OS. Toto jsou jen delegovaná přerušení procesoru.